Author: microsonic

Stupidní otázka: „Proč #unfollow?“

why-you-unfollow-me

Jedna z nejdementnějších věcí co můžeš na twitteru podle mě udělat, je ptát se lidí, proč tě přestali sledovat. Tím spíš dokážeš, že vůbec, ale absolutně vůbec nemá smysl tě ani začít sledovat. A abych ti to ulehčil, tak jsem sepsal hlavní důvody toho proč se ti to děje. Nejspíš to bude jeden z následujících:

  • ptáš se, proč tě lidi přestávají sledovat
  • úporně řešíš počet svých followers (už jen 5 lidí do tisíce; minulý týden mě začali/přestali sledovat tři lidi… atd.)
  • tweetuješ málo (některé služby tě můžou označit za mrtvý účet)
  • tweetuješ moc
  • tweetuješ moc o sobě a o sobě a o sobě a o sobě
  • tweetuješ moc o práci
  • tweetuješ moc o sportu (hlavně o hokeji)
  • tweetuješ automatický sračky (I just run…. nebo I just ousted…. nebo I just checked… Nebo I just watched…. nebo Last week twitter stats…. a podobně)
  • retweetuješ každou sračku
  • jsi namachrovanej blb a nikdy neodpovídáš nebo nereaguješ na mentions
  • přeháníš to s instagramem
  • přebíráš z facebooku vtipy, který tam někdo dal z twitteru, protože je našel na facebooku, díky tomu, že je tam dal někdo z twitteru
  • přeháníš to s hashtagy
  • tweetuješ moc o píčovinách
  • tweetuješ málo o píčovinách, o kterých lidi na twitteru chtějí aby se tweetovalo víc
  • mažeš DM
  • mažeš mentions!!!

Pokud tě někdo přestane sledovat, zamysli se nad tím co děláš špatně. Nevyptávej se jako idiot a buď sám sebou. Rozhodně se ale nechovej tak, aby ses zalíbil úplně všem. Spousta lidí, která tě sledovat přestala, ti ve skutečnosti ulehčila práci. Při psaní novýho tweetu cteď totiž nemusíš přemejšlet o tom čím bys pobavil nebo zaujal ty pitomce, kteří se o tebe nezajímají ;)

Střízlivý týden lihovarníka Hegera (#prohibice)

prohibice

(zvoní telefon) Heger: Haló? Cože? Nepřišel ethanol? A to mi říkáte teď, když jsem nechal stočit Poslaneckou? Dejte mi Hrachovou. Hrachová, jaktože nepřišel ethanol? Dejte mi Hivrise! To je Hivris? Jo tak vy už o tom víte! A co na to celníci? Že methanol??? Tak to je konec. Z toho mě může dostat už jedině Mirek. Zavolejte mi Mirka.

(zvuk dveří kanceláře) Mirek: Hegere! Dneska se zvlášť povedly nalepit etikety. A vůbec, ochutnej!

Heger: Všecko vylejt!

Mirek: Tomu nerozumím, Herege, vždycky jsi jí pil tak rád! Co je s Tebou!?

Heger: Je v tom methanol!

Mirek: To znamená… Všecko vylejt…

Heger: Všecko vylejt… ano.

Mirek: Všecko?

Heger: Všecko.

Mirek: Hegere!

Heger: A Ty víš nejlíp, že se zleju rád…

Mirek: No jéje.

Heger: Mirku, jsem na dně! Z toho mě můžeš dostat už jenom Ty… Tak začni…

Mirek: Rád, Hegere.

Heger: Začni…

Mirek: Čím mám začít?

Heger: Začni slivovicí.

Mirek: (ukloní se, jde ke dřezu a vylévá právě stočenou Poslaneckou slivovici)

Heger: (chvíli na to zírá) Né, ne ne ne ne ne. Stop stop stop. Zkus Fernetalda.

Mirek: (ukloní se, jde ke dřezu a vylévá právě stočenou Poslaneckou fernetovici)

Heger: (po chvíli zírání) Né ne ne ne ne ne ne.

Mirek: Ne? Ani trochu?

Heger: Ne. Ani trochu ne.

Mirek: A co čulibrk?

Heger: To neznám!?

Mirek: Hegere! Čulibrka jsem Ti ještě nedělal?

Heger: Ne?!

Mirek: Tak to si teda pošmákneš!

Heger: To jsem zvědav.

Mirek: (ukloní se, jde k Hegerovi a dá mu facku)

Heger: Tak Mirku, to je zatím to nejhorší, co jsem od Tebe viděl. To je všecko co máš?

Mirek: Pak už jenom prohibici.

Heger: No tak jí zavedem. Zákaz chlastu pro všechny. Flákni sebou, vypadni a všecko vylejt!

Jak jsem byl v Brně

Metro! Brněnské METRO (z Vítkovic...)

Naskytla se mi příležitost podívat se do hlavního města moravského markrabského purkrabství, do Brna. Dlouho jsem tam nebyl, co tak pamatuju, naposledy nikdy, a tak jsem si řekl, že to teda zkusím. Alespoň otestuju jak na tom vlastně ti slováci jsou.

Cesta z Prágli do Brna po D1 byla jako když nůž nahřáté na 41.8°C nabírá máslo z lednice. Nevím co s tým všichni máte, polní čtyřproudé cesty nacházejó se i unás a jedna taková vede i do Prágli ze z Plzně. Takže v Krně byli jsme průměrnou rychlostí 260 km/h asi za hodinu a čtvrt s přestávkou na moč. Ty lidi jezděj jak hovada, v pravém pruhu se mi zdálo že celou dobu někdo stál!

Po přijetí do Brna (jo, jel jsem tam na strojírenskej veletrh) po nás mladá slovenská rodačka chtěla, že ať vysolíme 200 Kč za parkování, že to pohlídá. U vstupu do veleobřího výstavištního gigaplexu se pohybovalo pár indů, kteří prodávali lístky značně pod cenou (260 Kč lístek za 210), měli je graficky fixkami pěkně zpracované (i s cenou 210 Kčs), ale nešel jsem do teho.

Po vstupu do prvního z výstavištních paláců jsem s hrůzou zjistil, že ani jednoho z vystavovaných umělců neznám. Nicméně vystavovaní roboti převážně z kovu byli roztomilí, a někteří byli naprogramováni dokonce tak, že si toho dost udělali sami. Po chvilce rozkoukávání jsem si řekl, že si vychutnám nějakého Brňana a vyrukuju s otázkou „kde že tam mají metro“, jenže trochu mi to nevyšlo, protože oni tam fakt metro měli! (viz galerie dole) Metro bylo fajné, ale bylo jenom na ukázku, jak že to vlastně vypadá, což já ale vím. Každopádně metro měli a já smekám.

Když jsem celý schvácený dorazil asi po dvou minutách chůze do třináct metrů vzdáleného dalšího obřího pavilonu (!!!) tak jsem narazil na výstavu kluků od nás z ČVUT a naproti nim byli borci z VUT (to je okopírovaný ČVUT, Brněnský). No ale protože byli na domácí půdě, tak měli stánek větší a ve vystavovaný formuli měli v pneumatikách zapečených mnohem míň kamínků atd. atd…. Mimochodem, měli tam ještě jakýsi 3D scanner ruky, ale ten prý zrovna nefungoval, jak mi vysvětlila jiná slovenská rodačka z Brna, protože chvilku předtím než jsem se tam objevil prý přiběhl mýval a překousal jim drát. Inu, Brno.

Když jsem pak konečně asi kolem jedenáctý dostal hlad, rozhodl jsem se vyhledat nějaké občerstvovací restaurační zařízení. Kupodivu jsem hned na první pokus kápnul na jedno zcela úžasné. Bylo uvnitř pavilonu v patři a mělo vlastní terasu! Skvělé! Rozhodl jsem se usadit na terasu a objednat si pokrm. Po příchodu číšnice jsem si vyžádal jídelní lístek, ale byl jsem ujištěn, že jídlo se podává pouze UVNITŘ (!!!) ale „něco na pití“ si u ní mohu objednat. Inu objednal jsem si tedy „něco na pití“ (kurva kdo tohle říká? snad něco k pití, ne? doprdele!) odebral jsem se tedy „dovnitř“ s tím, že tam se již jíst smí a že pití mi donese. Po usazení uvnitř přiběhla jiná číšnice a že co prý si dám. Musel jsem ji upozornit, že už „dostávám“ od kolegyně, ale že si dám něco k jídlu. Vypadala spokojeně a odběhla. Po chvilce mi přinesla pití a smutnou zprávu: „Víte, my vlastně jídlo ještě nemáme, kuchaři to vlastně ještě nemají uvařený.“ Ale tak co, řekl jsem si, že pro jednou když už jsem v tom Brně, tak jim dám šanci a tu půlhodinu (jak slíbila mladá slovenka), než to dodělají, počkám. O tom, že jídlo stálo za hovno fritované v kýblu brolia) snad ani nemá smysl se zmiňovat… (Mimochodem pan slovenský domorodý číšník byl velice laskavý a nabídl mi možnost placení „v korunách, v ojrech, ale tuhle stravenku vám taky vezmu“)

Po vydařeném obědě jsem sestoupil do podzemí, kde se nacházely toalety, a tady musím vypíchnout pečlivost domorodců – zkurveně zasraných bylo jenom asi 60 % kabinek, ostatní zářily čistotou nebo jenom zachcaným prkýnkem.

Jako další věc mne zaujal výstavištní bus. Narazil jsem na něj náhodou, tedy jen na jeho „zastávku“. Interval jízd byl cca 20 minut (možná to je z toho důvodu, že tam bylo asi padesát miliard zastávek) a trasa kterou autobus jel, se dala pěšky projít asi za 8 minut vycházkové chůze. Ale jo, jsou světoví, mají výstavobus :))

Exkurze se mi nakonec velice líbila, jediné co mě mrzí je to, že když jsem se při odchodu loučil slušným „naskledanou“ tak na mě kluci u pokladen hleděli dost zmateně. No ale na vesnici se přeci zdraví každej, none?

Jak mě nasrali v @O2_CZ #O2EC – klasický #fail

WP_003257

Na začátek bych všechny opět rád upozornil, že slova si dvakrát nevybírám. Píšu je jak přicházejí, tak bacha ať nepřijdete o iluze. Ale nyní už k dnešnímu příběhu.

Dneska zhruba ve dvě hodiny vyslali na twitter borci z @O2_cz tweet, ve kterém slibovali seminář o aplikacích do mobilu pro sportovce. To mě zaujalo. Nejsem sice žádnej extrémní sportovec, ale nějakej ten pátek už svoje pidivýkony zaznamenávám pomocí programu Endomondo. A v O2EC jsem též ještě nebyl. Tak jsem si řekl, že bych se docela rád dozvěděl něco nového od EXPERTŮ a zároveň si prohlédnul supadupavystajlované Experience Centre. Kdybych se já DEBIL rozhodnul raději zůstat v práci!!!

Po příchodu domů jsem udělal další chybu – přemluvil jsem spolubydlícího aby se jel mrknout se mnou… O cestě metrem ze Smícháče (ano, přestěhoval jsem se) nemá smysl mluvit; za to, že lidi v MHD smrdí jako prasata borci od O2 fakt nemůžou, to zase prr :) Na Chodov jsme přijeli před tři čtvrtě na šest a po chvilce hledání už jsme byli v O2EC. To bylo 17:42. A teď začala ta pravá sranda. Protože do začátku semináře zbývalo skoro 20 minut, rozhodl jsem se je využít a poptat se na pevné připojení k internetu v mém novém bydlišti. Se stejným problémem jsem se před pár dny obrátil na experty v O2 prodejně na Andělu, kde mi sdělili, že lokalita Smíchov má vyplněnou kapacitu a že o rychlosti vyšší než stávající (6Mbps) si mohu nechat zdát.

Abych se ujistil, že levá ruka ví co dělá pravá, čemuž u O2 občas nebývá, poptal jsem se právě na možnost navýšení rychlosti připojení u slečny který si mne převzala v O2EC. Měl jsem k disposici stejné údaje – jméno majitelky, rok narození a adresu „přípojky“. To co na Andělu nebyl problém zjistit v Chodově neuměli. Odmítli mi s danými údaji co jsem mohl poskytnout sdělit bližší info o připojení. Poté co jsem obsluze vysvětlil, že na Andělu to zjistit šlo a že mi tamní zaměstnanec sdělil cosi o naplnění kapacity se do mého rozhovoru s O2 slečnou začal míchat jakýsi O2 znalec, který mi po mé nenápadné zmínce o tom, že se asi budu muset obrátit na konkurenci vcelku arogantně sdělil, že tak jako tak mám smůlu, PROTOŽE KONKURENCE PŘECI POUŽÍVÁ JEJICH DRÁTY. Musel jsem tohoto příjemného pána ujistit o tom, že existují i jiné druhy připojení než je jejich metalická dvoulinka a pak jsem se s ním přestal bavit a zeptal se O2 slečny na seminář. Ta mne odkázala na přítomnou O2 Guru slečnu. Že to má na starosti ona, že prý se mám domluvit s ní, až obslouží zákazníka, který u ní byl. Řekl jsem OK a šel jsem se se spolubydlícím projít po rozlehlém Experience Centre a číhal jsem na O2 Guru.

V 18 hodin a 14 minut za námi přišla O2 Guru slečna (protože to evidentně měla cestou na WC) s tím, že jestli čekáme na seminář a že jestli ještě chvilku počkáme, že jenom nějakému pánovi přenese kontakty. A zda si nedáme vodu. Slíbili jsme, že chvilku strpení ještě mít budeme, chvilku počkáme a vodu nechceme. O2 Guru zmizela. Po jejím příchodu zpět po cca 5 minutách se věnovala zákazníkovi a zřejmě přenášela kontakty. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti a prohlížel jsem si vystavené přístroje.

Po nějakém čase jsem zaznamenal, že O2 Guru se věnuje zcela jinému dalšímu zákazníkovi a na nás nebo nějaký seminář nemá ani pomyšlení. Kouknul jsem na hodinky. Bylo 18:34. Za halasného „Nashledanou, velice vám děkujeme“ jsme se odporoučeli.

Co z toho plyne? Nic jiného, než že O2 na nás sralo, sere a srát bude. Milé O2, takovéhle chování a semináře si laskavě strčte do prdele. S tím, že bych do vašeho expyčyence centra jel ještě někdy hodinu do zkurvenýho Chodova se můžete rozloučit. A s tím, že bych o vás ještě někdy promluvil v dobrém taky. To že jste se ke mně chovali jako k hadru, na to jsem od vás víceméně zvyklý, platím vám, tak co se mnou taky, že… Ale to, že jste mne ztrapnili před mým kamarádem, kterého jsem táhnul na smradlavej Chodov, kterému jsem slíbil super zážitek a zjištění nových informací, to vám teda fakt neodpustím.

N A S R A T!