Tag: slovensko

Jak jsem byl v Brně

Metro! Brněnské METRO (z Vítkovic...)

Naskytla se mi příležitost podívat se do hlavního města moravského markrabského purkrabství, do Brna. Dlouho jsem tam nebyl, co tak pamatuju, naposledy nikdy, a tak jsem si řekl, že to teda zkusím. Alespoň otestuju jak na tom vlastně ti slováci jsou.

Cesta z Prágli do Brna po D1 byla jako když nůž nahřáté na 41.8°C nabírá máslo z lednice. Nevím co s tým všichni máte, polní čtyřproudé cesty nacházejó se i unás a jedna taková vede i do Prágli ze z Plzně. Takže v Krně byli jsme průměrnou rychlostí 260 km/h asi za hodinu a čtvrt s přestávkou na moč. Ty lidi jezděj jak hovada, v pravém pruhu se mi zdálo že celou dobu někdo stál!

Po přijetí do Brna (jo, jel jsem tam na strojírenskej veletrh) po nás mladá slovenská rodačka chtěla, že ať vysolíme 200 Kč za parkování, že to pohlídá. U vstupu do veleobřího výstavištního gigaplexu se pohybovalo pár indů, kteří prodávali lístky značně pod cenou (260 Kč lístek za 210), měli je graficky fixkami pěkně zpracované (i s cenou 210 Kčs), ale nešel jsem do teho.

Po vstupu do prvního z výstavištních paláců jsem s hrůzou zjistil, že ani jednoho z vystavovaných umělců neznám. Nicméně vystavovaní roboti převážně z kovu byli roztomilí, a někteří byli naprogramováni dokonce tak, že si toho dost udělali sami. Po chvilce rozkoukávání jsem si řekl, že si vychutnám nějakého Brňana a vyrukuju s otázkou „kde že tam mají metro“, jenže trochu mi to nevyšlo, protože oni tam fakt metro měli! (viz galerie dole) Metro bylo fajné, ale bylo jenom na ukázku, jak že to vlastně vypadá, což já ale vím. Každopádně metro měli a já smekám.

Když jsem celý schvácený dorazil asi po dvou minutách chůze do třináct metrů vzdáleného dalšího obřího pavilonu (!!!) tak jsem narazil na výstavu kluků od nás z ČVUT a naproti nim byli borci z VUT (to je okopírovaný ČVUT, Brněnský). No ale protože byli na domácí půdě, tak měli stánek větší a ve vystavovaný formuli měli v pneumatikách zapečených mnohem míň kamínků atd. atd…. Mimochodem, měli tam ještě jakýsi 3D scanner ruky, ale ten prý zrovna nefungoval, jak mi vysvětlila jiná slovenská rodačka z Brna, protože chvilku předtím než jsem se tam objevil prý přiběhl mýval a překousal jim drát. Inu, Brno.

Když jsem pak konečně asi kolem jedenáctý dostal hlad, rozhodl jsem se vyhledat nějaké občerstvovací restaurační zařízení. Kupodivu jsem hned na první pokus kápnul na jedno zcela úžasné. Bylo uvnitř pavilonu v patři a mělo vlastní terasu! Skvělé! Rozhodl jsem se usadit na terasu a objednat si pokrm. Po příchodu číšnice jsem si vyžádal jídelní lístek, ale byl jsem ujištěn, že jídlo se podává pouze UVNITŘ (!!!) ale „něco na pití“ si u ní mohu objednat. Inu objednal jsem si tedy „něco na pití“ (kurva kdo tohle říká? snad něco k pití, ne? doprdele!) odebral jsem se tedy „dovnitř“ s tím, že tam se již jíst smí a že pití mi donese. Po usazení uvnitř přiběhla jiná číšnice a že co prý si dám. Musel jsem ji upozornit, že už „dostávám“ od kolegyně, ale že si dám něco k jídlu. Vypadala spokojeně a odběhla. Po chvilce mi přinesla pití a smutnou zprávu: „Víte, my vlastně jídlo ještě nemáme, kuchaři to vlastně ještě nemají uvařený.“ Ale tak co, řekl jsem si, že pro jednou když už jsem v tom Brně, tak jim dám šanci a tu půlhodinu (jak slíbila mladá slovenka), než to dodělají, počkám. O tom, že jídlo stálo za hovno fritované v kýblu brolia) snad ani nemá smysl se zmiňovat… (Mimochodem pan slovenský domorodý číšník byl velice laskavý a nabídl mi možnost placení „v korunách, v ojrech, ale tuhle stravenku vám taky vezmu“)

Po vydařeném obědě jsem sestoupil do podzemí, kde se nacházely toalety, a tady musím vypíchnout pečlivost domorodců – zkurveně zasraných bylo jenom asi 60 % kabinek, ostatní zářily čistotou nebo jenom zachcaným prkýnkem.

Jako další věc mne zaujal výstavištní bus. Narazil jsem na něj náhodou, tedy jen na jeho „zastávku“. Interval jízd byl cca 20 minut (možná to je z toho důvodu, že tam bylo asi padesát miliard zastávek) a trasa kterou autobus jel, se dala pěšky projít asi za 8 minut vycházkové chůze. Ale jo, jsou světoví, mají výstavobus :))

Exkurze se mi nakonec velice líbila, jediné co mě mrzí je to, že když jsem se při odchodu loučil slušným „naskledanou“ tak na mě kluci u pokladen hleděli dost zmateně. No ale na vesnici se přeci zdraví každej, none?